2006/2007

ŠKOLA V SEDLETÍNĚ UKONČILA SVOJI ČINNOST

Slavnostním předáním závěrečného vysvědčení v pátek 29. června byla ukončena činnost Základní školy v Sedletíně, školy, která navzdory své 184-leté tradici i pestré nabídce školních a mimoškolních aktivit nedokázala již déle vzdorovat trendu klesajícího počtu dětí. Pro žáky i učitele tímto dnem definitivně skončily společné chvíle strávené za zdmi této zrekonstruované a dobře vybavené školní budovy. Snad ještě někdy populační růst umožní, aby ztichlé chodby opět oživly hlásky těch nejmenších.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Letní prázdninová školní družina 2007

Letní prázdninová školní družina se stala pomyslnou tečkou za činností ZŠ Sedletín.

Jubilejní V. ročník probíhal  2. – 4. července od 8.³⁰ do 13.⁰⁰.

Akce se zúčastnilo 9 dětí navštěvujících naší ZŠ a 3 starší děvčata jako pomocnice při přípravě her.

Náplní byly rozmanité činnosti rozvíjející různé složky osobnosti dětí a dále pohybové aktivity, nejvíce her probíhalo v přírodě.

V pondělí jsme hráli v lese hru „Brouci kousáci,“ kdy jsme přinášeli rozházené obrázky brouků v lese pomocí dvou klacíků nebo v ústech, luštili hlavolamy pověšené na stromech a po návratu ke škole si na hřišti zahráli na naše přání vybíjenou a fotbal.

V úterý jsme přiřazovali výroky pohádkových postav k pohádkám, ve kterých byly vyřčeny, nebo si zasoutěžili ve hře s názvem „10 stupňů ke zlaté.“

V druhé polovině úterního dopoledne jsme se vydali na malý výlet k jezírkům v přírodní rezervaci Havranka, přičemž jsem i cestou stihli pár her.

Tento den jsme se sešli ještě jednou, a to večer v 19.⁰⁰, abychom se rozloučili se školou při táboráku a poté přespáním ve škole. Po opékání buřtů jsme si zahráli v lese oblíbenou hru „Na loupežníky,“ ale brzy začalo přšet, a tak se největším zážitkem večera stal převoz ke škole autem p. Paznochta, kterému za to děkujeme.

Po návratu do školy nás čekal další program plný her – např. slovní fotbal spojený s házením prádlové gumy, ze které jsme vytvořili pavučinu a využili ji k dalším aktivitám, dále jsme hráli různé slovní a pohybové hry.

Do spacáků jsme se zavrtali až kolem půlnoci, aniž bychom tušili, že nás ještě čeká stezka odvahy po tmavých chodbách školy. Za strašidelné asistence starších děvčat jsme podle pokynů došli až na půdu, kde jsme za mihotajícího se světélka svíčky hledali ve skříni v sáčku kuličku dané barvy. Stezky se nezúčastnili všichni, protože některé nebylo možné probudit. Ti ráno nechápali, o čem si ostatní děti vyprávějí.

Ve středu po snídani a úklidu lůžek jsme luštili zprávu s úkolem zaznamenanou pomocí semaforové abecedy (se šiframi jsme se seznámili v pondělí), nebo jsme hledali dvojice pexesa.

Čilý ruch v naší škole dozněl úderem 11. hodiny, kdy jsme naposled vyšli vchodovými dveřmi obtěžkáni spacáky a batohy, ve kterých jsme si odnášeli různé odměny za úspěchy v třídenním soutěžení.

Honba za pokladem 2007

I letos jsme se v půli června (14. 6.) zúčastnili každoroční akce s názvem „Honba za pokladem.“ Cíl našeho dopoledního snažení byl tedy jasný – nalézt poklad, ale před tím jsme se museli zúčastnit nelehkých soutěží.

Na celé cestě za pokladem nás provázely dvě imaginární pohádkové postavy – Rozum a Štěstí. První hra byla nazvána „Štěstí.“ Běhali jsme po trase, kterou tvořilo 5 stanovišť, na nichž nám zadávali úkoly spolužáci z 5. ročníku. Každý úkol závisel právě na štěstí, např. jsme házeli kostkou, vybírali z nabízených možností barvu, trefovali se třemi šiškami do stromu, losovali si kartičky s úkolem nebo volili, ve které ruce má jeden z páťáků kamínek. Pro každou možnost byl předem určený úkol. Častokrát se stalo, že jsme byli od daného stanoviště posláni znovu na start. V této hře zvítězila Anežka Pavlasová, která trasou proběhla za necelých 10 minut. Naopak nejméně štěstí měla Petra Lacinová, ta běhala mezi stanovišti 45 minut, než se dostala do cíle.

Po skončení této hry byla chvilka oddechu, kterou jsme využili k občerstvení.

Potom jsme se přesunuli z Horní Březiny, kde se hra „Štěstí“ odehrávala, do Dolní Březiny. Tam jsme absolvovali další dvě soutěže. V první z nich jsme potřebovali jak štěstí, tak rozum. Byli jsme rozděleni do čtyř družstev. Jednalo se o štafetový závod v hledání rozházených kartiček se slovy, ze kterých jsme postupně skládali hádanku. Po nalezení všech slov jsme museli společně hádanku přečíst a uhádnout správnou odpověď.

Při poslední soutěži jsme používali pouze vlastní mozek (tedy rozum), hra byla přípravou na příští středu, kdy nás čekala cesta do Havlíčkova Brodu na dopravní hřiště. Po stromech byly rozvěšeny obrázky dopravních značek, u každé jsme volili jednu ze tří možností. Nejlepší vědomosti prokázali páťáci Jan Klement a Benjamin Činčila.

Když jsme zdárně dokončili i tento dopravní kvíz, dostali jsme ještě jednu hádanku. Odpověď na ní byla současně naším posledním úkolem, který jsme plnili společně s hledáním pokladu při zpáteční cestě do školy. Hádanka zněla takto: „Teprve, když se utišíš a budeš jako pěna, teprve potom uslyšíš to, co hlas vůbec nemá.“

Při pátrání po pokladu jsme tedy nesměli vydat ani hlásku, jinak jsme se nemohli hledání účastnit. Truhlici s pokladem nalezl Jára Lacina. Ti, co šli před ním, ještě dlouhou chvíli nevěděli, že poklad je již nalezen a hledali dál.

Poklad jsme donesli až do školy, kde v tělocvičně nálezce truhlici otevřel a spravedlivě poklad rozdělil mezi všechny hledače. Každý dostal knížku a sladkosti.

Na zdárné zdolání nástrah cesty za pokladem jsme si připili jako tradičně dětským šampaňským a završili tak soutěžní čtvrteční dopoledne.

 

Dětský den v sedletínské škole

 

Oslavy Mezinárodního dne dětí jsme tentokráte pojali sportovně. V pátek 1. června se konaly „Sedletínské olympijské hry (SOH).“

Setkali jsme se jako každé ráno v 8.⁰⁰ hodin. Poté jsme byli rozděleni do čtyř soutěžních družstev. Než vypuklo sportovní klání, vyrobili jsme si vlajky, které měly naše družstva charakterizovat.

Když jsme vlajky dotvořili a upevnili na tyčky, seřadili jsme se ke slavnostnímu nástupu. Za zvuků písně s příznačným názvem „Olympiáda“ jsme se v čele s vlajkonoši přemístili na hřiště, kde se následně „SOH“ odehrávaly. Nechyběl  ani olympijský oheň, ani pět olympijských kruhů. Také jsme skládali olympijský slib. Po zazpívání České státní hymny byly olympijské hry zahájeny.

Družstva Panterů, Gepardů, Pirátů z Karibiku a Smrťáků se utkala v kamarádském duchu v netradičních disciplínách. Zahráli jsme si tak třeba „Honičku s kukátkem,“ nebo speciálně upravenou vybíjenou pod názvem „Nebezpečný trojúhelník,“ potrápili jsme se s „Neposednou tkaničkou“ a všem ukázali, jak máme „Hbité ruce“ při navazování uzlíků a kliček. Nejvíc úsilí jsme vynaložili při hře „Hovnivál,“ protože posouvání pingpongového míčku pomocí kelímku zavěšeného na provázku nebylo na písčitém povrchu hřiště vůbec jednoduché. Také jsme se proměnili v „Jojo“ a vyzkoušeli si na vlastní kůži, jak se tato hračka namotává a rozmotává, až se nám z toho točila hlava. Největší radost jsme měli z fotbalového zápasu, po kterém už následovalo předávání medailí, diplomů a dárků. Sedletínské olympijské hry jsme zakončili opět státní hymnou.

 

Školní výlet

Inspirací pro výběr cíle letošního školního výletu byla známá pohádka „Perníková chaloupka.“ Stejně se totiž jmenuje i objekt nedaleko Pardubic, který sice není na první pohled celý z perníku, ale uvnitř tuto specialitu nalezneme na mnoha místech. Probádat pohádkovou krajinu jsme se vydali v pátek 18. května.

Když jsme dorazili na místo určení, tedy k Perníkové chaloupce, mohli jsme v jejím okolí obdivovat i další pohádkové rekvizity, jako např. domeček na muří nožce, Ferdovo mraveniště, Mrazíkovy sáně apod.

Uvnitř chaloupky nám byl  nejdřív objasněn příběh o Jeníčkovi a Mařence, z něhož jsme se dozvěděli, že to byly vlastně nevychované děti, které neuměly ani zaklepat, pozdravit, a navíc okradly starou babičku o její perníky a v některých verzích příběhu ji i nakonec zavraždily. Prohlédli jsme si perníkové chaloupky a další výrobky, které zdobily první místnost a pak jsme se přesunuli temným lesem ke dveřím, za kterými byla kuchyň pohádkové ježibaby.

Na rozdíl od Jeníčka a Mařenky jsme, jak se sluší a patří, zaklepali i pozdravili a vousatá ježibaba nás pustila dovnitř. Kromě výroby perníku nám představila své divoké létající koště, které se nepovedlo zkrotit ani některým vyvoleným z našich řad, a ukázala nám svou moderní troubu na pečení perníku. Také jsme se podívali do místnosti s názvem „Ježíškovo nebe“ nebo do pekla.

Během putování Perníkovou chaloupkou jsme 2 perníčky dostali a další jsme si mohli zakoupit.

Následovalo představení chrudimského černého divadla, po jehož skončení jsme se seznámili i s triky a fígly herců.

Poté jsme si opekli buřtíky u Ohniště dvanácti měsíčků a po obědě se vydali na nedalekou Kunětickou horu, kde nás přivítal sám pan majitel a jako jediný přítomný šlechtic nám předvedl, jak se dříve pasovalo na rytíře. Areálem jsme mohli procházet samostatně, vyzkoušeli jsme např. na vlastní kůži mučednické nástroje, prohlédli krajinu z vysoké věže a viděli jsme i jednohlavého draka.

Dalším námi navštíveným místem byl Hradec Králové, konkrétně největší sladkovodní akvárium. Vedle obřího akvária s podvodním tunelem a deštným pralesem jsme zhlédli i videoprojekci o žralocích na obří obrazovce v „Projekci U Rejnoka.“ Potom jsme se mohli občerstvit v „Café Piraňa.“

Po této návštěvě jsme se už vydali k domovu a celou cestu jsme si sdělovali zážitky z pěkně prožitého dne.

 

„Jarní besídka“

První květnové dny se nesly v duchu příprav na oslavu svátku našich maminek a babiček. Aby to nebylo tatínkům a dědečkům líto, pozvali jsme na besídku i je.

 Od poloviny dubna jsme pro ně nacvičovali písničky, básničky a tance, kterými jsme chtěli hlavně rodičům poděkovat za to, jak se o nás starají. Speciálně pro maminky jsme vyráběli dárečky a přáníčka.

Vše vypuklo ve čtvrtek 10. května ve 14 hodin. Zaplněnému hledišti jsme předvedli, jak se děti z naší fiktivní vesnice baví. Jednotliví aktéři (tedy my) se scházeli „na návsi,“ odkud ve skupinkách mířili na hřiště. A tak se na scéně objevili fotbalisté, koloběžkáři nebo skokani (a to přes švihadlo a přes gumu). Publikum se také mohlo zaposlouchat do tónů „Muzikantské rodiny,“ jejíž členové hráli např. na pokličky, vařečky, lžičkou na skleničky apod. Ale byli tu i muzikanti se skutečnými hudebními nástroji – Rosťa B. zahrál na trubku píseň „Tři citrónky“ a Kristýnka C. dvě lidové písničky na keyboard. Kromě nich paní učitelka doprovázela náš zpěv hrou na akordeon a keyboard.

V průběhu besídky diváci dostali sladké sněhové pusinky.

Závěrečný potlesk nás utvrdil v tom, že se přestavení vydařilo.

Všem nám připadalo, že svět je opravdu nejhezčí, když má máma svátek, jak jsme téměř na závěr zpívali v písni Pavla Nováka. Naše maminky jsme odměnili vlastnoručně nazdobenými perníkovými srdíčky a přáníčky.

 

 

„Výtvarná velikonoční dílna“

O velikonočních prázdninách, které letos připadly na 5. a 6. dubna, bylo dopoledne v sedletínské škole živo. Konala se „Výtvarná velikonoční dílna.“

Už podle názvu je patrné, čemu jsme se po oba dva dny věnovali. Vyráběli jsme tedy velikonoční a jarní dekorace na výzdobu našich domovů. Například jsme si domů odnesli vlastnoručně ozdobený květináč plný papírových sedmikrásek, zajíčka z vařečky, kolébavou papírovou slepičku s velikonočními vajíčky a spoustu dalších výrobků.

Výtvarné dílny se zúčastnilo ve čtvrtek 14 a v pátek 15 dětí. Mezi nimi byla i tři starší děvčata, která naší školu opustila už v letech minulých.

 

„Noc s Andersenem 2007“

 

Měsíc březen u nás ve škole vyvrcholil „Nocí s Andersenem.“ Pro nás IV. ročník této celorepublikové akce se uskutečnil večer a v noci z 30. na 31. března.

Večer (potažmo noc) plný pohádek byl tradičně zahájen za pět minut sedm i přesto, že televizní Večerníček začíná v současné době o 10 minut dříve. My jsme ale díky videu o jeho pohádku nepřišli. Kolotoč pohádek, písniček a soutěží odstartovala píseň Karla Černocha „Večerníček,“ na kterou máme již od minulých let nacvičený tanec.

Hlavní postavou večera byl Uspávač ze stejnojmenného příběhu Hanse Christiana Andersena.

Přivítal nás tak, jak vítá před spaním všechny děti. Tedy přišel potichu po špičkách, vstříknul nám do očí sladkého mléka, po kterém děti neudrží oči otevřeny. Potom nám foukal za krček, aby nám hlava ztěžkla. Když jsme usnuli (ale jenom jako), tak jsme si s Uspávačem oděném v duhovém plášti s kloboukem plným pohádek vyrobili kouzelné deštníky, pod kterými se nám prý budou zdát jen pěkné sny.

Dále nám Uspávač vyprávěl, jak celý týden přicházel každého večera k chlapečkovi Jeníčkovi a povídal mu sedm pohádek, poněvadž týden má sedm dní. My jsme si ale vyslechli pohádek pět, protože jsme měli sobotu a neděli teprve před sebou.

V pondělí jsme si vyzkoušeli, jak rostou ze semínek stromy, nakreslili jsme „Pochoutkový strom,“ na němž rostla jenom naše oblíbená jídla. Také jsme si společně s Jeníčkovými písmenky z písanky zacvičili na písničku „Hlava, ramena, ….“

V úterý jsme si nejprve hráli na namyšlené děti a hlavně se naučili prolézat kouskem papíru, který podle příběhu představoval rám obrazu.

Do středy jsme doslova vpluli na loďce vytvořené z prádlové gumy, kterou jsme měli nataženou jako pavučinu mezi sebou. Dopluli jsme na návštěvu k otci Abrahámovi, se kterým jsme si zazpívali (a zatančili) o jeho sedmi synech. Naše loďka se během okamžiku dokázala proměnit v rozbouřené moře nebo v mělčinu, ve které jsme se procházeli jako čápi. Středeční sen se rozplynul současně s puštěním napnuté gumy.

Ve čtvrtek nás pozvaly dvě myšky na svou svatbu. Mávnutím Uspávačovy kouzelné hůlky jsme se zmenšili tak, že pro nás nebyl problém prolézt myší chodbou (v našem případě strachovým pytlem).

Jelikož v pohádce byla chodba natřena slaninou, podrobili se někteří z nás zkoušce čichu, kdy rozpoznávali různé druhy koření.

Když jsme si popovídali o svatbách, zatančili jsme si na myší počest „Svatební pochod“ a myším na rozloučenou zazpívali „Japonskou myší polku.“

V pátek nás na základě Uspávačova příběhu čekalo téma podplácení a poté cestování. Zjistili jsme, kdo z nás byl nejvýš, nejhlouběji, nejdál v naší republice, v Evropě a na jiném kontinentu.

Čas plynul jako voda, a tak jsme se ani nenadáli a byl čas rozloučení s Uspávačem a Jeníčkem. Po jejich odchodu jsme se připravili k noclehu a pod kouzelnými deštníky snili celou noc pohádkové sny.

 

 

Žáci ZŠ Sedletín na koncertě

Na první letošní kulturní akci jsme vyrazili 25. ledna do Havlíčkova Brodu, kde se konalo hudební vystoupení Pavla Nováka.

Na programu byl „Výlet“ – tedy průřez Novákovou tvorbou pro děti.

Zpěvák se svou skupinou odstartoval koncert písní „Kdo si hraje, nezlobí“ a ve stejném duchu se neslo celé hodinové vystoupení.

Divadelní sál KD Ostrov byl téměř zaplněn, a to se téhož dne konala další dvě vystoupení.

Děti i některé paní učitelky při Novákových písních tančily, zpívaly a tleskaly. Své kouzlo mělo také živé video, kdy zvukař natáčel na kameru tančící děti i hudebníky, a vše bylo možno sledovat na projektovém plátnu.

Z humorných textů písní jsme se dozvěděli, že se doktora nebojíme, jak se máme chovat a jak jsme přišli na svět. Také jsme si společně zazpívali písně z Novákových CD „Tradice a zvyky,“ „Sport a hry“ či „Zvěřinec.“ Pavel Novák doprovázel každou píseň vtipným komentářem, takže o zábavu nebyla nouze a my jsme jen litovali, že koncert netrvá déle.

Po vystoupení jsme si mohli od samotného zpěváka zakoupit zpěvníky, kazety nebo CD, což pro nás bylo také pěkným zážitkem, stejně jako celý koncert.

 

„Vánoční besídka a nadílka 2006“

Příchod vánočních svátků a konec kalendářního roku jsme ukončili stylově. Pozvali jsme své rodiče, prarodiče, sourozence, kamarády a ostatní přátele školy na tradiční vánoční besídku, která se konala v pátek 22. prosince.

Již od listopadu jsme pilně nacvičovali, abychom mohli diváky okouzlit zpěvem, tancem, hrou na hudební nástroje a nacvičeným divadlem.

Besídku jsme zahájili zpěvem vánoční písně „Hodně dárků pod stromečkem,“ a pak už se střídala taneční, muzikantská a divadelní vystoupení.

Třeťáci nám zatančili jako sněhuláci na píseň „Padá sníh,“ čtvrťáci zvolili sportovně laděný tanec s písní „Vymyslená“ od skupiny Elán a páťáci se tanečně vyřádili při písni „Narcotic“ od Liquida (s pracovním názvem „Bylo nás pět“).

Vánoční koledy zahrály na keyboard Hana Pavlasová a Kateřina Klementová z 5. ročníku, které této hře vyučuje od loňského roku paní Helena Kreuzová ze Skuhrova. Hrou na akordeon osvěžil program Mirek Polívka, další svěřenec p. Kreuzové.

Další hudební zážitek jsme si mohli vychutnat při hře Rostislava Bárty na flétnu a tři bratři Činčilovi zahráli taktéž na keyboard.

V průběhu besídky jsme divákům připomněli příběh Marušky, Holeny a macechy v pohádce „O dvanácti měsíčkách“ doprovázený řadou písniček a na závěr jsme všechny přítomné svátečně naladili „Vánočním příběhem“ o narození Ježíška, který byl vyplněn koledami a tancem šesti tanečníků z 1. až 3. ročníku na koledu „Stojí vrba košatá.“

Koledy s námi zpívali i někteří diváci, při závěrečné „Narodil se Kristus pán“ se přidali další. Tečkou za naším vánočním programem byla píseň „Světové Vánoce“ od pánů Svěráka a Uhlíře.

Když se nadšení diváci po skončení besídky rozešli, my jsme se ještě přemístili do druhé třídy, kde pro nás bylo připraveno občerstvení. Po svačince jsme obrátili své pohledy k vánočnímu stromečku, který pod sebou skrýval hromadu dárků a dárečků, které si vzájemně každoročně dáváme a další dostáváme do školní družiny. Když jsme si se vším pořádně vyhráli, nezbývalo nám nic jiného, než uklidit třídy, odstrojit stromečky a s radostným pocitem z nastávajících vánočních svátků a prázdnin odejít domů.

 

Honba za pokladem, aneb jak se děti baví ve školní družině

Od září do prosince se mohly děti ve školní družině účastnit projektů, při kterých získávaly klíče (označené písmeny abecedy), z nichž jenom čtyři dokázaly odemknout kouzelnou truhlici s pokladem. Honba za klíči byla tajemná, neboť nikdo až do poslední chvíle nevěděl, které klíče jsou ty správné. Někdo mohl mít na svém kontě 5 klíčů a ani jeden nebyl ten pravý. Jiný účastník získal jen jeden, ale za to výherní klíč.

V každém měsíci jsme se zabývali jiným tématem. Hry a soutěže, při kterých bylo možné získat klíče, se odvíjely právě od toho daného tématu.

V září jsme se podívali do všech historických období s tématem „Děti letí do století,“ kdy jsme se setkali nejen s dinosaury, ale také jsme pohlédli do budoucnosti a nebo se zúčastnili rytířské slavnosti (viz foto).

Téma měsíce října neslo název „Letem čarokrásným světem.“ Měli jsme možnost navštívit všechny kontinenty, seznámit se s jejich obyvateli, přírodou, zvyky apod.

„Pohádkové listopadání“ nás zavedlo do říše pohádek, hádanek a slovních hříček. Kromě jiného jsme si zahráli maňáskové divadlo, nebo jsme se seznámili s loutkami Hurvínka, Spejbla a Máničky.

Prosincové „Kouzelné Vánoce“ byly vyvrcholením našeho urputného souboje o klíče. Při mikulášské nadílce se objevila kouzelná truhlice, kterou nám předali samotní čerti. 6. prosince se konala „Čertovská diskošou.“ V průběhu prosince jsme si povídali o původu Vánoc, narození Ježíše Krista, vyzkoušeli jsme si některé vánoční zvyky a také jsme pekli cukroví.

Ve středu 20. prosince, po zisku posledního klíče, nastala ta pravá chvíle k odemknutí truhlice s pokladem. Nikdo zúčastněný neodešel s prázdnou, neboť pro každého se v truhlici skrýval alespoň malý dárek a sladkost. Speciální odměny získali samozřejmě majitelé správných klíčů. V truhle jsme také nalezli první vánoční družinové dárky – pexeso, slupovací barvy na sklo a v současné době velmi oblíbenou hru „Carcassonne“.

Už v nadcházejícím měsíci se děti mohou podívat do vesmíru v tématu „Když hvězda z nebe padá“ a zasoutěžit si o další ceny.

 

BESIP pro děti

     23. listopadu nás ve škole navštívila paní Libuše Jelínková – učitelka autoškoly v Havlíčkově Brodě, aby dětem zopakovala všechna základní pravidla bezpečnosti při chůzi i při jízdě na kole.

     Přednáška BESIPU byla určena hlavně žákům 4. ročníku, kteří mají v letošním školním roce v rámci výuky prvouky absolvovat dopravní výchovu, na jejímž závěru by měli obdržet řidičský průkaz cyklisty. Pokud by žáci 4. roč. všech škol absolvovali tuto dopravní výchovu, vjížděly by na silnice v 10-ti letech děti, které znají pravidla silničního provozu. A to je i cílem BESIPU. 

     Na naší škole měly možnost vyslechnout tuto přednášku všechny děti. Seznámily se s pravidly chůze a jízdy po silnici, po chodníku, na přechodu, na stezkách pro chodce i pro cyklisty. Paní Jelínková jim ukázala značky, které by měly znát, vysvětlila jim jejich význam a seznámila je také se základními pravidly přednosti v jízdě na křižovatkách.

     Děti se dále dozvěděly, jak vybavené musí být jejich kolo, aby s ním mohly bezpečně jet po silnici a jakým způsobem mají postupovat při rozjíždění, zastavování, odbočování či otáčení na silnici. V neposlední řadě dětem pí Jelínková řekla, jak musí být ony oblečené a vybavené pro bezpečnou jízdu na kole.

     Na závěr přednášky děti odpovídaly na testové otázky dopravní výchovy. Každý se sám o sobě dozvěděl, zda byl pozorným posluchačem. Před odchodem nás paní Jelínková pozvala na dopravní hřiště v Havlíčkově Brodě, kde si děti budou mít možnost ověřit svoje vědomosti a dovednosti v praxi.

 

 

„Mikulášská nadílka“

Již několik dní před 5. prosincem, kdy bývá mikulášská nadílka, jsme se dohadovali, kde se letos v naší škole čerti usídlí.

V loňských letech svá „fidlátka“ rozbalili na různých místech – např. na půdě, v jídelně, v kabinetech přilehlých třídám.

Čerti nás opět překvapili. Krátce po 8. hodině ranní nám vhodili do třídy veršovaný dopis, ze kterého jsme se dozvěděli, že jsou čerti líní, abychom přišli my za nimi. Prý se na nás dívají shůry, kde sídlí noční můry. Když máme chytré palice, tak za nimi máme chodit po dvou, jak sedíme v lavici.

Paní učitelky nás raději na cestu do pekla doprovodily.

Po zabušení na pekelnou bránu se otevřely dveře místnosti mezi půdami a vyřítili se na nás tři pekelníci. Ti nás zavlekli dovnitř, kde jsme ve světlech svíček rozeznali nejen pekelné vybavení, ale především Mikuláše, který dbal na správný průběh nadílky.

Na stole ležela „Listina hříchů,“ ve které jsme byli rozděleni do 5 kategorií. Mezi „andílky“ a „hodnými dětmi“ se žádné jméno neobjevilo. Přeci jen každý z nás někdy zazlobí. V kategoriích „rarášci“ a „čertíci“ se nás už pár zapsaných našlo, stačilo jen připojit podpis. Ruka se nám třásla ani ne tak strachem, jako s pomocí čertice, která do nás neustále strkala.

U posledních hříšníků, nazvaných ďáblové, šlo již do tuhého. Nestačil pouhý podpis, ale museli jsme otisknout palec namočený v krvi (naštěstí ne vlastní).

Jelikož je peklo spravedlivé a také na přímluvu Mikuláše jsme byli všichni za hezkou básničku či písničku propuštěni zpět na lidský svět. Přídavkem jsme si odnášeli balíček plný dobrot.

 

Plavecký výcvik

 

     Letošní plavecký výcvik jsme zahájili již první zářijový týden. Každou středu od 6. září do   8. listopadu jsme odjížděli autobusem od školy do Havlíčkova Brodu, kde se v  bazénu ujali našich žáků učitelé místní Plavecké školy. Tři paní učitelky a jeden pan učitel se dětem věnovali s maximálním nasazením. Po deset lekcí se stali dětem také jejich rádci  a ochránci.

     Některé děti se s vodou a plaváním teprve seznamovaly. Učily se udělat svá první plavecká tempa, překonat menší obavy z neznámého prostředí, strach z hloubky, z jízdy na skluzavce nebo z ponoření hlavy pod vodu.

     Naproti tomu byla mezi našimi žáky řada těch, kteří se v plavání již pouze zdokonalovali, a proto je lákalo soutěžení, sportovní zápolení, skoky do vody, potápění a hry ve vodě. Své výsledky srovnávali s kamarády z naší školy i s kamarády ze ZŠ Skuhrov, se kterými jsme plavecký kurs navštěvovali a dělili se s nimi o náklady spojené s dopravou autobusem.

     Plavecký výcvik se všemi zážitky a vzpomínkami budou dětem připomínat diplomy a některým také malé medaile získané za nejlepší dosažené výsledky.

 

 

Nový školní rok zaklepal na dveře

Dva měsíce plné bezstarostnosti jsou už nenávratně pryč, a tak i v Základní škole Sedletín zasedají od 4. září opálení, odpočatí a zážitky překypující žáci do školních lavic. Ať už si to přiznají nebo ne, už se na školu trochu těšili. Někdo na spolužáky, někdo na plavání, do družiny, další na něco nového a ti nejmenší skoro na všechno. Doufejme, že jim jiskřičky v očích a úsměvy na tváři vydrží co nejdéle, nezmaří je ranní vstávání ani přibývající úkoly. Vždyť jejich radost a nadšení jsou měřítkem spokojenosti i pro nás dospělé.